Ve dnech 25. až 28. září 1998 se v Maspalomas na ostrově Grand Canaria jak známo konalo Mistrovství světa trojic v pétanque. Španělská federace připravila po všech stránkách skvěle organizovaný šampionát. Bylo to poprvé, kdy se turnaje účastnilo pouze jedno družstvo z každé přihlášené země a po dvou z pořadatelské federace a země obhájců titulu - Tuniska.
Odlet naší malé výpravy byl v počátku velmi napínavý. Ještě necelých dvacet minut před startem letadla jsem totiž byl na letišti sám s paní Dagmar. Po klucích z Poděbrad, kteří si účast na MS vybojovali vítězstvím v MČR 98 - Františku Novotném, Vráťovi Léblovi, Radku Polachovi a vedoucímu družstva Karlu Liskovi - nebylo ani vidu ani slechu. Už jsem trnul, že jim propadnou letenky, které naše federace výhodně obdržela od cestovní kanceláře FISCHER a navíc, že budeme muset s Dášou odehrát MS sami. Na jedné straně sice lákavá myšlenka, ale zároveň jako ze špatného filmu. Nakonec kluci přece jen dorazili. Pravá pražská zácpa jim sice nervy napnula k prasknutí, ale stres opadl už při odbavování. Právě hlásili, že letadlo bude mít malé zpoždění.
Po čtyř a půl hodinovém celkem příjemném letu v "dakotě" plné turistů těšících se na lenošení na kanárských plážích jsme přistáli na letišti nedaleko Las Palmas, hlavního města souostroví. Na letišti na nás kromě 27 stupňů ve stínu čekal i zástupce organizátorů MS s autobusem. Posečkali jsme ještě příletu německé a japonské výpravy a vydali se na cestu na jih. Do 25 km vzdáleného turistického centra Maspalomas.
Tady se v několika větách zmíním o ostrově. Gran Canaria je třetí největší z ostrovů Kanárského souostroví. To je sopečného původu a leží asi 150 km západně od Afriky. Ostrov má téměř kruhový tvar s průměrem 45 km. Nejvyšší vnitrozemský" kopec" dosahuje téměř 2000 m. Na jihu a východě jsou mnohdy překrásné pláže, na západě a severu naráží Atlantik na vysoká příkrá skaliska.. Ve vnitrozemí je většinou nehostinná, ale tím také velmi zajímavá exotická příroda. Nad 1500 m jednotlivé palmy sřídají řídké borové lesy. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit pronajmout si auto (mimochodem to vyjde na 800 Kč na den i s benzinem) a ostrov si projet. Všude narazíte na málo přehlednou změť klikatých cestiček, které Vás po úpatí hor a příkrými údolími povodí po celém ostrově. Stojí to za to.
Už po cestě autobusem bylo na každém kroku vidět, že tu dva roky nepršelo. Políčka se zeleninou a banánovníky byla zakrytá hustou síťovinou, která je chránila před neúprosným sluncem. Celkem smutný pohled.
Všichni hráči a doprovod byl ubytován ve dvou hotelích. Nás vysadili ve velkém tříhvězdičkovém, jež nesl název "BuenaVentura". S spolu s ostatními delegacemi jsme tu "ředili" absolutní německou většinu. Ostatně celé Kanáry jsou co se týče obyvatel spíše Německem či Skandinávií. Ostatní turisté jsou tu do počtu.
Jinak hotel byl dost kvalitní, jídla mnoho a dobrého, bazén přímo u recepce. Ale to nás nesmělo rozptylovat. Sotva jsme se stačili převléci, už jsme odjížděli na losování a slavnostní otevření MS.
Losování do deseti čtyřčlenných skupin probíhalo v druhém hotelu, a poprvé losoval počítač. Byl k nám velmi milosrdný. Spolu s námi byli do skupiny nalosovány týmy Austrálie, Irska a Belgie, Můžu říct, že nám dost družstev z těch celkových 40 účastníků závidělo. Nebylo to nejhorší.
Horší bylo ovšem naše první setkání s terénem při příležitosti slavnostního zahájení. Podklad tvrdý a na něm štěrk. Pravý vulkanický čedičový štěrk a jenom štěrk. Po volném místečku ani památky. I tak otřelým účastníkům MS, jakými jsou "poděbraďáci" bylo jasné, že s legrací je konec. Takový terén u nás neexistuje. Jsme zvyklí "kutálet" a vyrážet "před". Na to můžeme zapomenout. Jen obloučky a "železo na železo" tu mají svoji cenu. Dění příští nám dalo za pravdu.
Hned na úvod jsme ráno nastoupili proti Austrálii. Ti také nepatří ke světové špičce a tak jsme měli reálnou šanci je porazit. A podařilo se. Trápili se s terénem tak jako my, a zápas celkově nezvládli. Navíc Frantovy přesné kopečky jim notně pošramotily psychiku. Porazili jsme je 13-2.
Jako vítězové jsme tedy podle předpokladů nastoupili k souboji s Belgií, která předtím smetla Irsko s nulou. Ta byla naopak spolufavoritem turnaje a o tom nenechala nikoho dlouho na pochybách. Bum, bum a bylo to za námi. Kanár na kanárech!!! Belgie v základní skupině neinkasovala ani bod.
V opravce nás čekalo Irsko, jež zatím zdolalo "klokany". Veliká šance postoupit ze skupiny byla zde! Snad tato skutečnost se podepsala na psychice kluků více než porážka od Belgičanů. Ta se dala očekávat. Bohužel tento následující vyrovnaný zápas s poměrně slabým soupeřem kluci podle očekávání nezvládli. Naopak Irům se v koncovce, na rozdíl od nás až zázračně dařilo. Sami nemohli pochopit, jak se jim nakonec podařilo vyhrát.Přímý postup do osmifinále MS se nepodařil.
Naštěstí systém turnaje vyžadoval doplnit počet postupujících do počtu 32. Zatím bylo známo jen 20 družstev. Dvanáct zbývajících se tedy muselo kvalifikovat z 6-ti doplňkových skupin po třech účastnících. Hrálo se na dvě prohry s tím, že jedno družstvo vždy mělo volný los. Ale jak už to bývá, štěstí chodí dokola…. Vylosovali jsme velmi kuriózní skupinu spolu s Laosem a Mauretánií. Vtip byl v tom, že Mauretánie nenastoupila k MS ač byla nahlášená. Proto se s ní i dál počítalo v losování. To znamenalo, že se v naší skupině měl odehrát jen jeden zápas a vzhledem k tomu že postupovali dva jsme měli i v případě prohry jsme měli zajištěný postup mezi posledních 32 družstev v MS.
Proto naši hráči nastupovali k zápasu s Laosem s dobrou náladou a celkem silným sebevědomím. Vždyť laoská federace se poprvé zúčastnila MS. Předpokládalo se, že budou poměrně snadným soupeřem.
Opak byl pravdou. Ne proto, že by Laosané byli tak dobří. Pouze se potvrdilo to, že jeden dobrý střelec může vyhrát zápas. A toho družstvo z Indočíny mělo. Ostatní byli průměrní. Bohužel tak to bylo i s našimi hráči. Nedokázali najít na velmi dobré vyrážení soupeře účinný lék. Díky terénu nebylo nikdy jisté, kde koule při přihazování skončí. Pokud se dostala na uspokojující místo, soupeř ji vyrazil. Nám to naopak nešlo. Skončilo to 13:4 pro Laos. Bohužel předchozí charakteristika naší hry se bez problémů může napsat do komentáře ke každému našemu dalšímu zápasu. Světlé okamžiky sice přicházely, ovšem buď v zápasech, kdy celkový poměr sil prakticky neumožňoval vítězství (Španělsko) a nebo nás záhadně znovu opouštěly tak rychle, jak přišly (znovu Laos a USA s Irskem v Poháru národů). Tak se stalo, že jsme už ani v jednom zápase nezvítězili, a to ani v poháru národů. Celkově jsme tedy skončili v MS díky jednomu vítězství na 20-25 místě.
Jak na tom byli ostatní? Nejprve k našim přátelům ze střední a východní Evropy. Dopadli skoro úplně stejně. Nevýrazné výkony doprovázely jak Maďary, tak Rakušany (nám dobře známé trio Florian, Christian, Daniel). Akorát každý vyhrál svůj zápas v jiné fázi turnaje. Nejlépe asi dopadli Estonci. Ti sice v MS nebodovali, ovšem v Poháru národů se našli a postoupili až do semifinále.
Jinak celé MS probíhalo prakticky bez překvapení. K nečekaným jevům se může přiřadit jen brzké vyřazení obhájců z Tuniska. Jejich výkon nebyl ideální, ale rozhodující zápas prohráli.
Do semifinále postoupily celky, které patřily k favoritům. Los je určil do následujících dvojic Francie - Belgie a Maroko proti pořádajícímu Španělsku. V kvalitních, ale přesto poměrně jednoznačných zápasech zvítězily týmy uvedené na prvních místech. V souboji o třetí místo se Španělskem pak zvítězila podle očekávání Belgie. Do finále nastoupily celky Maroka (Hafid Alaqui - hvězda týmu, dále Youssef, Adnanaque a Saissi) proti největším favoritům a hvězdám všech turnajů, na kterých se objevili, Francouzům. Složení týmu nenechává nikoho na pochybách - Philippe Quintais - v tomto složení bodoval, Christian Fazzino - univerzál, a Didier Choupay - vyrážeč. Na lavičce zůstala sedět další hvězda - Michel Briand, řečený "Passo", jinak také univerzál. Pro zajímavost, součet dosavadních titulů mistrů světa v tomto týmu dosahuje čísla 12.
Průběh zápasu dal za pravdu dvěma předpokladům. První - finále nebývalí tak kvalitní, jako předchozí kola. Druhé - s extrémním terénem mají potíže i hvězdy.
Maroko začalo přesně v 17,15 hod. Quintais dává blíž a Maroko dohazuje. Nepřesně a až svou pátou koulí vyrážejí. Quintais dává blíž (na 50 cm!!!), Maroko také - na 40 cm. Choupay vyráží a Fazzino dohazuje o poznání lépe než Quintais. Choupay se pokouší vyrazit další Marockou kouli, ale nedaří se. Přesto 4:0 pro začátek je dost.
Ve druhé hře se stalo něco, co poznamenalo příští vývoj. Francie vyhazuje velmi dobře na malý batard (Quintais ) a Maroko až po dvou neúspěšných výstřelech dohazuje blíž (30 cm!). Quintais nepřesně dohazuje a přichází Choupay. Střílí čisté "karó" a zdálo by se, že je v pohodě. Maroko se vyházelo, a Francouzům stačilo jen navýšit skóre.
K tomu potřebovali trochu místa a tak nastoupil Choupay k vyrážení. Vyrazil. Ale svoji. Nervózní reakcí rozhodil trochu tým a stalo se, že Maroko získalo bod (4:1). Od té chvíle Francie nehrála nic a zvláště Choupay se ani jednou netrefil !!! Na finále MS trochu nezvyklé. Však také nespokojené publikum hlasitě reagovalo. Maroku stačila v této situaci opravdu průměrná hra, aby otočilo skóre až na 4:7 (4:3, 4:4, 4:7)!!! Choupay netrefil ani jednou ze sedmi pokusů !!! Na postu střelce ho musel nahradit Fazzino. Francie (ale i Maroko) se trápí při dohazování s terénem. Nejsou výjimkou hody až 150 cm od košona. Obecenstvo píská.
Po výměně na místě střelce se Francie chytila. Kdyby bylo možno nahradit hráče náhradníkem z lavičky, určitě by to francouzský kouč udělal. Ale nejde to a ani do budoucna - podle rozhodnutí kongresu - to nepůjde.
Fazzino začal střílet a Francie pomalu stahovala a ujala se vedení (6:7, 9:7). S postupem bodů na kontě galského kohouta se Maroko dostávalo do psychického tlaku a už se nezmohlo k obratu. Po dalším průběhu 11:7, 14:7 (kdy měl Fazzino v ruce "mečbol") přišla poslední hra. Quintais dal 15cm před. Maroko vyráží, ale musí přiblížit. Quintais odpovídá biberonem. Maroko vyráží i s košonem a musí přihazovat. To se jim podaří až poslední koulí, která je ovšem asi půl metru (!!!) od košona. Nešťastný hrdina zápasu Choupay má v ruce rozhodující kouli. Může hrát v klidu, protože mají s Fazzinem ještě 4 kole. Na tomto terénu se výsledek přibližování nedá při nejlepší vůli zaručit. Přesto se mu daří přesně v 18,50 hod. zastavit kouli asi 30 cm od košona a to znamená, že Francie se stává po roční pauze znovu Mistrem světa.
Rozpačité bylo to finále, ale přes všechny potíže zvítězilo zkušenější družstvo. Náročný terén si vybral svou daň na kráse a větší napínavosti zápasu. Nic však nenasvědčuje tomu, že se v příštích ročnících bude něco měnit. Spíše by bylo potřeba upravit naše hřiště abychom se takto hrát neučili až na MS.
Závěrečný banket s předáváním cen byl uspořádán v jednom prestižním Casinu a kabaretu v jednom z místních hotelů. Ohnivé tanečnice flamenga, španělská škola s koněm přímo na pódiu. Atmosféra byla nezapomenutelná. Závěrečná diskotéka symbolicky promíchala všechny účastníky. Znovu se potvrzuje, že koulisté jsou jedna veliká rodina. Mnoho nových kontaktů, pozvání a společných plánů je důsledkem těchto celosvětových setkání.
Je proto škoda, že příští konání MS je z finančních důvodů nejasné. MS doplatilo na snahu v dobrém slova smyslu "trumfnout" předchozí šampionáty. Lepší hotely, lepší jídlo, lepší galavečer, více suvenýrů atd. Bohužel jsme se tak dostali do situace, kdy se nenalezl další možný pořadatel, který by na to měl příslušné prostředky k dispozici. Doufejme, že se to přes zimu vyřeší. O diskusi na toto téma píši na jiném místě. Důležité je, že pro další roky je jistotou jen MS juniorů v říjnu 1999 v Thajsku a MS žen 2002 v Kanadě. Na potvrzení si netrpělivě počkáme od Francouzů, kteří chtějí pořádat MS žen 2000 a hlavně od Portugalců, kteří přislíbili MS v roce 2000 (poté co své plány odvolali Američané) a od Monaka uvažujícím o MS 2001.
Nezbývá než se těšit a trénovat. I letošní MS ukázalo, že je velká škoda pro každého, pokud se nezúčastní. Boje ostatně už začaly.
Na závěr mi dovolte poděkovat cestovní kanceláři FISCHER s.r.o za letenky do místa konání turnaje. Bez této pomoci by naše výprava přišla na daleko více prostředků, než jsme měli k dispozici.
Karel Dohnal