ME žen v Rasstatu (20 km od Karlsruhe) se zúčastnilo 22 zemí, což je o 3 více než při 1. ročníku ME v roce 2001 ve Strasbourgu. Naši republiku reprezentovala čtveřice ve složení Maruška Chludilová, Jana Petříková, Naďa Muzikantová ze Sokola Lipník a Jarmila Růžičková z klubu PC 13. Koučoval je Vašek Šafr.

Hrálo se ve zbrusu nové hale na pétanque, kde se vejde 14-16 hřišť. Venku je přes 25 hřišť. Hala poskytuje veškeré zázemí, včetně bufetu, sprch a skladiště. Hala je 425 km daleko od Rozvadova a konají se v ní každý víkend turnaje. Kdo by chtěl… Jen pro zajímavost – Rastatt je družební město s Ostrovem nad Ohří. Ptali se mě, jestli se tam také nehraje pétanque…

ME bylo pěkně připraveno, přesně podle doporučení CEP – střídmě, sportovně, bez přehnaného luxusu. Ubytování bylo ovšem super v hotelu Holiday Inn.

Jedlo se na místě a veškerá jídla – velmi chutná – byla připravována vedle haly v moderní, ale nefalšované polní kuchyni. Dobrý nápad a skvělý výsledek.

Povrch v hale byl poměrně jednoduchý, bez velkých kamenů. Jen tu a tam byl jinak měkký, což přece jen působilo problémy při plasování.

Nástup byl netradiční. Místo vlajek nesla dítka lampiony, pro každou zemi speciálně vyzdobené v národních barvách. Bylo to efektní a hlavně – bylo to 7. 11. Přesně jak jsme byli zvyklí s lampiony chodit na VŘSR. Když jsem se o tom zmínil pořadatelům docela je to pobavilo.

Hned od počátku měl turnaj jasné favority, kteří své postavení potvrzovali. Francie, Španělsko, Belgie. Favorité se ani nesetkali ve stejných skupinách i když by to los umožňoval. Francie turnajem proplouvala hladce. Španělsko si vybojovalo pár nervózních závěrů, když si nechalo soupeře utéct. Ale vždy vyhrálo. Důkaz o silných osobnostech v týmu. Belgie měla velké výkyvy.

Naše holky doplatily na nezkušenost. První zápas po katastrofálním výkonu pustily Maďarsku. Po tomto zápase jsem měl ty nejčernější myšlenky a děsil jsem se věcí příštích. Prohra s Finskem v dalším zápase už byla přece jen “ke koukání”, stejně jako další s Anglií. Radost nám udělala výhra nad Izraelem, který před tím potrápil Španělky. Od našeho zápasu se Španělkami jsme nečekali nic než zážitek ze hry s Mistryněmi světa a Evropy a tak to i bylo.

Díky jedné výhře jsme ve skupině obsadili 5. místo právě před Izraelem.

Za zmínku stojí výkon Slovenek, které porazily m.j. Itálii a jen na skóre nepostoupily do ¼ finále ME.

Mezitím proběhlo ME ve střelbě. Za nás nastoupila Jarmila Růžičková a bohužel ne moc slavně, když se jí nepodařilo získat ani bod. Obecně vzato se střílelo velmi málo bodů, což bylo způsobeno hlavně povrchem pod cíly. Ten tvořila dřevěná deska jen slabě pocukrovaná pískem. Viděl jsem za celou střelbu snad jen 3 “káčka” i když na jiném povrchu by jich bylo o mnoho více. Zvítězila tradičně Cynthia Quenehen z Francie.

V Poháru národů druhý den jsme se našli a jasně porazili v odvetě Anglii a následně i Polsko. Tyto zápasy byly velmi povedené i pohledné i z naší strany. Přesto se nedá říct, že byl nějak nad průměrem toho, co holky běžně předvádějí doma. To spíše v těch prohraných zápasech se úroveň hry pohybovala pod průměrem.

Je třeba zmínit, že se Polsko před našim zápasem zapsalo do historie svojí výhrou nad Monakem, když už prohrávalo 12:1.

Polský tým byl absolutně nejmladší na ME a získal si sympatie publika.

Slovenky v prvním kole PN prohrávaly s Norskem 9:2, pak dotáhly na 10:10, ale nakonec přece jen prohrály a byly vyřazeny. Těžce to nesly. A Bruno taky.

Nás v semifinále čekalo Estonsko, které např. ve skupině porazilo i Belgii!!! Bohužel jsme zase měli krizi a na finále jsme po vlastních chybách nedosáhli. Musím ale říci, že Estonkám se velmi dařilo.

Finále Poháru národů mezi Holandskem a Estonskem se hrálo souběžně s velkým finále ME kde se střetlo Španělsko a Francie. Oba zápasy se vyvíjely shodně a  rcholily také zároveň. Bylo to docela obtížné sledovat. Estonsko a Španělsko se ve svých zápasech ujaly poměrně výrazného vedení ale k závěru se soupeř začal dotahovat. Estonsko bohužel tento atak neustálo. Všichni jim to přáli. Bylo by to poprvé, co by zástupce tzv. ”nových států” dosáhl na vítězství v Poháru národů. Bohužel z vedení 12:7 nebylo nic. Zajímavostí je, že za stavu 12:12 byl rozhodčí pozván k měření a jeho verdikt byl, že koule jsou shodné. Dost nápor na nervy. Estonky se docela sesypaly a samy si zápas prohrály. Škoda.

Naopak ve velkém finále se Španělky dokázaly dostat hrobníkovy z lopaty poté, co iniciativu převzala Francie. Ta měla ale před tím také namále a jen štěstí na jejich straně zabránilo rychlému vítězství Španělek. O to byla větší radost vítězek po poslední kouli. Viva l´Espaňa! Kvalita tohoto zápasu byla velmi vysoká a bylo to moc pohledné. Třetí místo k radosti místních získaly Němky po poměrně jasném vítězství nad Belgií.

Myslím, že celkový dojem z ME můžeme považovat nakonec za dobrý. Před odjezdem od reprezentačního týmu nikdo neočekával žádné zázraky. A celkový výsledek tak může být považován za příjemné překvapení. Horší už je dojem z předvedené hry. Ze začátku se to dá svést na nováčkovskou daň. Na konci už to zamrzí. Ještě že světlé chvíle našeho týmu přišly právě včas, aby nás vynesly mezi ty úspěšnější týmy. Pokud by naše střelba byla v každém zápase alespoň 50% a pokud by i naše přibližování bylo lepší (zvláště když dohazujeme 4 koule a nedáme bod), mohli bychom myslet daleko výše.

To ale není problém jen tohoto ženského týmu, ale obecně všech reprezentací a to dlouhodobě. Na MS trojic v Ženevě to bylo též markantní. V momentě kdy je potřeba zúročit své zkušenosti, postavení na domácím žebříčku i pověst, nervozita vše překryje a výsledek je nevalný. Je na nás, abychom se na tyto situace zaměřili. Jen tak můžeme pokukovat po vyšších cílech.

Budeme to moci zkusit na dalších turnajích: V roce 2004 se koná MS trojic v Grenoblu, MS žen na Kanárských ostrovech a ME juniorů v Lucembursku. V roce 2005 je MS trojic v Bruselu, MS juniorů v Montrealu a ME žen v Dánsku.

Karel Dohnal